John Williams

John Williams

John Williams by Robert Richter

     

"Je něco pozoruhodného na tom, jak je naše ruka vedena při některé naší činnosti, jak někdy přijdeme na správné řešení navzdory sobě samotným a pak, když se ohlédneme zpět, to vypadá téměř jako nadpřirozený zásah."

     
Narodil se 8. 2. 1932 v New Yorku. Od dětství získával díky svým muzikantskému původu zkušenosti se hrou na různé nástroje: klavír, klarinet, trombon a trubku. V roce 1948 se celá Williamsovic rodina přestěhovala do Los Angeles kde John vystudoval North Hollywood High School. Po té se začal věnovat studiu piana a kompozice na UCLA v té době také zkomponoval svou první seriózní kompozice. Po službě v armádě pokračoval rok ve studiu piana na prestižní Newyorské Juilliard School. V té době se již také pozvolna začínal uplatňovat jako jazzový pianista v nejrůznějších nočních klubech.

Hrával na klavír s orchestry Buddyho DeFranca, Arta Peppera, Shorty Rodgerse nebo Tonyho Scotta. V polovině 50. let se dostal do orchestru společnosti Columbia Pictures odkud byl často zván do orchestru společnosti 20th Century Fox. Jeho hru na klavír můžeme slyšet např. ve snímku Někdo to rád horké. Debutoval v roce 1959 hudbou ke komedii Daddy´O.

Jeho prvním velkým úspěchem byla hudba k filmu How to Steal of a Million? v roce 1966, která pro něj znamenala jeho první Oscarovou nominaci. Jeho nejzásadnější soundtrack přišel v roce 1969. Jednalo se o snímek The Reivers. Přestože hudba není sama o sobě nijak zvlášť kvalitní a je velmi poplatná době, zaujal tento soundtrack v té době začínajícího mladého režiséra Stevena Spielberga natolik, že ke všem jeho pozdějším filmům skládal hudbu Williams.

Ale to ještě poněkud předbíháme. Roku 1971 Williams aranžoval a dirigoval původní hudbu z Broadwayského muzikálu Fiddler on the Roof. Jeho snaha byla oceněna Oscarem za nejlepší hudební aranžmá.

Počátkem 70. let se rozmohla vlna katastrofických filmů a Williams se na ně stal uznávaným odborníkem. Jeho práce na katastrofických filmech nepochybně vrcholí v roce 1974 s hudbou k filmu Towering Inferno. Ve stejném roce se poprvé setkal se Spielbergem při práci na filmu The Sugarland Express. V hudbě pro toto drama složil jednoduchou hudbu, které dominuje sólo na harmoniku a malý (převážně smyčcový) orchestr. První vrchol jejich spolupráce přišel již o rok později se Spielbergovým životním kusem Jaws.

Pro film o obřím lidožravém žralokovi složil Williams kromě prostoduchého a bezduchého hlavního motivu (který se kupodivu stal jedním z nejslavnějších a nejparafrázovanějších filmových témat vůbec) i horově plíživé pasáže stejně jako několik dravějších vítěznějších sekvencí. Film se ve své době stal komerčně nejúspěšnějším filmem historie a Williams kupodivu získal svého prvního Oscara za původní hudbu.

Roku 1977 vsadil George Lucas svojí kariéru na úspěch Star Wars a hledal skladatele, který by hudebně doprovodil jeho fantastický svět. Na doporučení Stevena Spielberga se sešel s Williamsem: "K němu mě dovedl Steven Spielberg se kterým se už velmi dlouho znám. Doporučil mi abych si promluvil s Johnem Williamsem, který dělal Čelisti, že je to největší skladatel jaký kdy žil..." Každopádně Williams Lucasovu nabídku přijal a jeho soundtrack pro Hvězdné Války byl nejprodávanějším čistě instrumentálním soundtrackem po 20 let. Přestože se Williams velmi nepokrytě (a bez snahy o jakékoliv maskování) inspiroval stylem Ericha Wolfganga Korngolda (především King´s Row), získal svého dalšího Oscara.

Ve stejném roce byl uveden i další Spielbergův film Close Encounters of the Third Kind. Williams začal skládat několik měsíců předtím, než byly natočeny první záběry a Spielberg pak celý film stříhal na míru Williamsově hudbě. Williams se Spielbergem se rozhodli, že nejlepší by byl pětitónový motiv, následně si Williams nechal od jednoho ze svých matematicky orientovyných přátel propočítat počet možných kombinací pěti tónů. Výsledkem se stalo číslo 200 000. Hlavní motiv, který byl nakonec použit byl nakonec ukraden z písničky When You Wish Upon a Star z animovaného Disneyova Pinocchia. Každopádně další Williamsova Oscarová nominace. Bohužel nádherná hudba, která doprovázela závěrečnou scénu z vnitřku kosmické lodě byla pro album zkrácena na pouhých cca 30 vteřin (z téměř 3 minut), na druhou stranu větší polovinu CD vyplňuje otřesné vrzání a podivné zvuky, které se absolutně nedají poslouchat.

Dalšího velkého úspěchu dosáhl Williams již o rok později, kdy pro Richarda Donnera složil hudbu k prvnímu filmovému dobrodružství neohroženého hrdiny z planety Krypton Superman: The Movie. Hlavní motiv tohoto filmu se plně poprávu řadí mezi to nejlepší co kdy zaznělo ze stříbrného plátna. Na druhou stranu polovina hudby je opět tvořena pouhou výplní, která se snaží těžit z již v první polovině velmi provařeného hlavního motivu. Zároveň ale nabízí i několik dalších kvalitních motivů. Ve stejném roce složil Williams i hudbu k druhému dílu Čelistí prostě nazvanému Jaws 2. Kromě variací hlavního žraločího "motivu" nabízí i několik vysoce kvalitních dalších témat.

Jeho nejočekávanější kompozicí přelomu 70. a 80. let se nepochybně stalo pokračování Hvězdných válek nazvané The Empire Strikes Back a Williams nezklamal, ba dokonce překonal původní Hvězdné války. Zasloužila se o to především množství nových motivů (Yoda, Darth Vader, Han & Leia, motiv Oblačného města a řada dalších), rozhodující vliv měl tentokrát především i 120tičlený Londýnský Symfonický Orchestr, který svou početností jednoznačně předčil velikost orchestru nahrávajícího Episodu 4, kde byly velmi patrné instrumentační nedostatky. Stejně ale polovinu jeho kompozice opět zaujímá pouhé vrzání. Jednoznačně jeden z pěti nejlepších Williamsových soundtracků vůbec.

Dalším jeho vrcholným dílem se stala o rok později jeho hudba pro Spielbergův film Raiders of the Lost Ark. Jelikož byl Spielbergův film velmi silně inspirován starými dobrodružnými seriály, tak se i Williams "inspiroval" jejich hudebním doprovodem. Ať už má motiv dobyvatelů své počátky kdekoliv, stal se okamžitě jedním z nejslavnějších filmových témat. Dobyvatelé dále obsahují celou řadu dalších motivů, které jsou dnes již klasikou (motivy Marion, Archy, Nacistů). Rozhodně se jedná o jednu z Williamsových vrcholných kompozic.

Pravděpodobně svůj mezi sběrateli nejoblíbenější soundtrack složil již o rok později pro Spielbergův film E. T. The Extra-Terrestrial. Hlavní "létací" motiv se okamžitě zapsal do podvědomí diváků a nemohlo to dopadnout jinak než dalším Oscarem. Na jednu stranu je polovina hudby nevýrazná, zato polovina druhá přináší Williamse ve vrcholné formě především díky finální patnáctiminutové scéně filmu, a to i přes to, že se Williamsovi neustále nedařilo její přesné propojení s obrazem.

O rok později byl uveden Return of the Jedi u kterého Williams samozřejmě nemohl chybět. Výsledkem bylo více než dvě a půl hodin hudby, na které se však negativně odráží její přemrštěná délka. Za zmínku stojí především majestátní pomalý temný motiv císaře Palpatina, motiv Luka a Leiy (který je však proti motivu Hana Sola a Leii z Empire Strikes Back sotva průměrný) a především pak závěrečný souboj mezi Lukem Skywalkerem a Darthem Vaderem. Zároveň se vrací i řada motivů z předchozích dvou epizod - vrcholného provedení se dočká především motiv Síly. Návrat Jediho je také jediným soundtrackem staré trilogie, ve kterém Williams použil pěvecký sbor, který si však vystačil s pouhým mručením.

Williamsova hvězda začíná pohasínat. V roce 1984 se vrátil Indiana Jones ve filmu Indiana Jones and the Temple of Doom. Kromě velmi vydařeného indického motivu je velmi působivý i sborový zpěv doprovázející Thugské slavnosti, či pěkný vítězný motiv. Na druhou stranu je ve finální scéně souboje mezi Indym a veleknězem Mola Ramem na provazovém žebříku patrná Williamsova "více-než-inspirace" v Herrmannově klasickém soundtracku North by Northwest. Navíc původní motiv dobyvatelů zazní pouze na několika málo místech. Ve stejném roce složil Williams i úvodní znělku k olympijským hrám (zopakoval si ji ještě v letech 1988 a 1996). Nikdy již však nedosáhl srovnatelné kvality jako v roce 1984.

V následujících letech Williams upadl do průměrnosti. Mezi jeho kvalitnější soundtracky z tohoto období patří především Empire of the Sun. Větší část jeho hudby je však pouhou výplní, která celý soundtrack bohužel táhne značně ke dnu. Naštěstí vše zachraňuje polovina druhá, která přináší některé z nejkrásnějších Williamsových momentů vůbec.

Jednoznačně nejlepším Williamsovým soundtrackem druhé poloviny 80. let byla jeho hudba k Indiana Jones and the Last Crusade. Indyho motiv opět zůstává pouze jako motiv vedlejší, ale většího významu se dočká především překrásný zbrusu nový (nebo právě od někud ukradený) motiv Grálu. Soundtrack tentokrát oživuje i Scherzo, které se však příliš neliší od toho použitého již v Jana Eyre nebo Empire of the Sun. Křížová výprava je zároveň podstatně hravější než předchozí dva díly - což zanechává stopu na mnoha skladbách. Dalším jeho velmi ceněným soundtrackem je jeho hudba ke Stoneovu snímku Born on the 4th of July. Pomalá a smutná hudba, které se tentokrát Williamsovi opravdu vydařila. Williams tehdy překonal tvůrčí krizi a vrátil se v lepší formě, než kdy dříve.

Rok 1991 přinesl jednu z jeho nejrozmanitějších kompozic: Hook. Spielberg původně plánoval natáčení již v roce 1985 a Williams také již složil 9 skladeb (včetně písničky When You are Alone), ale nakonec Spielberg natáčení odložil z důvodu narození svého syna: "Už jsme byli připraveni začít. John Williams napsal 9 skladeb. Pak se narodil můj syn Max a to poslední, co jsem si teď přál bylo starat se o 9 dětí zavěšených na zvláštním zařízení na pozadí modré plachty plné speciálních efektů..." V roce 1990 se k nápadu vrátil a místo původně plánovaného muzikálu vznikl příběh zestárnuvšího Petera Pana, který se příliš nestará o svou rodinu a dává přednost kariéře. Pomstychtivý kapitán Hook (ve skvělém podání Dustina Hoffmana) mu však unese jeho děti Peter Pan se je vydává zachránit. Williams oprášil svoje původní nápady a složil celou řadu motivů nových. I přes značně šibeniční termín dokončovacích prací (Williams musel skládat už v době, kdy bylo do finální podoby sestříháno pouze prvních 40 minut filmu), tak vzniklo jedno z nejlepších Williamsových děl vůbec. Kromě hrdinských a vítězných motivů nechybí hudba smutná, bojovná, dramatická ani pár písniček a v jednom místě i monumentální sbor. Bohužel hudba z úvodu filmu není příliš vydařená a celkově tak celý soundtrack neprávem tlačí do nižších hodnocení - než které by si zasloužila kvůli celé druhé polovině filmu.

Velmi příznivě byla hodnocena i jeho hudba k filmu Rona Howarda Far and Away. Nádherné irské motivy dominují tomuto soundtracku, jehož vrcholem je patnáctiminutová skladba doprovázející závod o půdu v závěru filmu. Všechno je to velmi romantické, kouzelné a vcelku se to i velmi dobře poslouchá.

Jeho pravděpodobně nejvýznamnějším filmem 90. let se stal Jurassic Park. Přestože se Williams velmi hojně inspiroval svými předchozími soundtracky (dokonce i JFK), výsledná kompozice patří k vrcholům toho, co kdy zaznělo z filmového plátna. Kromě dojemné ústřední melodie a monumentálního hlavního motivu nechybí ani solidní akční a horové pasáže. Jurský park mu získal plně poprávu uznání svých starších fanoušků a zároveň mu získal i množství fanoušků nových (které však v následujících letech hojně poztrácel).

Ocenění u kritiky se dočkal v témže roce za Spielbergův životní kus Schindler´s List. Dva inovativně omílané motivy pořád dokola mu vynesly dalšího Oscara. Prostá hudba, která ve filmu funguje dokonale. Skladba Auschitz-Birkenau, doprovázející příchod židů do sprch, je ve spojení s obrazem nezapomenutelným zážitkem ze kterého mrazí v zádech.

Ale protože v nejlepším se má přestat, dopřál si Williams po Oscarovém úspěchu Schindlerova seznamu dvouletou přestávku, kterou zakončilo až uvedení filmů Nixon a Sabrina. Zatímco pro Nixona složil vcelku vydařenou komplikovanou hudbu, v případě Sabriny si vystačil pouze s jedním prostým klavírním motivem, kterým jakoby se vrátil ke svým jazzovým kořenům.

V následujících letech složil hudbu k několika významným titulům - přesto si většinou vystačil s jedním nebo dvěma motivy, a v některých případech ani to ne. Vrcholem arogance se stal rok 1998. Pro film Stepmom složil původně hudbu Patrick Doyle, pak ale film uviděl Williams, prohlásil, že se mu líbí a že by k němu rád složil novou hudbu, a tak se taky stalo. 0:1 Doyleova hudba byla odmítnuta a Williams předvedl jak neuvěřitelně dokáže být nudný. Neméně bezvýrazná hudba bez jediného nápadu (s vyjímkou skladby Hymn to the Fallen) doprovázel i Spielbergův vysoce ceněný opus Saving Private Ryan. Přestože dobře aranžované nudné nic je pořád nic, získal Williams překvapivě cenu Grammy a to i přes taková dvě esa jaká měl tehdy ve hře Hans Zimmer (Prince of Egypt, Thin Red Line).

O rok později si částečně napravil značně pošramocenou reputaci velmi netrpělivě očekávaným pokračováním Star Wars s názvem SW: Episode 1 - The Phantom Menace. Řada nových motivů (Annakin, Duel of the Fates, dementní motiv dementního Jar-Jara, bezvýrazný motiv Amidaly), ale i několik motivů které Williams nejspíš vyhrabal někde ve skříni (motiv Federace). Bezkonkurenčně nejlepší Williamsovo dílo druhé poloviny 90. let. Jak se totiž říká: Mezi slepými jednooký králem. Naneštěstí Lucas (na radu Spielberga a Rona Howarda) zkrátil některé scény a Williams už neměl čas, aby svojí hudbu upravil - následkem čehož jsou některé přechody velmi výrazné. To ale nebylo nic proti prvnímu vydání hudby na CD. Naprostá většina (všechny?) skladby byly pro album velmi prasácky sestříhány z různých částí filmu. V některých případech (např. Qui-Gon´s Noble End) jsou skladby sestřiženy z více než 6 částí - následkem toho nemá album, žádnou návaznost a názvy skladeb nemají sebemenší smysl. Na nátlak fanoušků se firma Sony na podzim roku 1999 rozhodla, že vydá rozšířenou verzi. Přestože je vedena jako Ultimate Edition, jsou některé skladby na CD kratší než ve filmu.

Původně měl skládat i hudbu k filmu Bicentennial Man, ale Chris Columbus se rozhodl, že nebude opakovat svoji chybu (Stepmom) a dal radši přednost Jamesi Hornerovi » 1:1. O rok později si ale Williamsova arogance získala další nevinou oběť: Davida Arnolda. Není známo, jak daleko byl již Arnold v práci na Patriotovi, když Williams souhlasil s prací na tomto filmu. Přestože se Arnold podle vlastních slov na tento projekt velmi těšil, hudbu k němu nakonec složil Williams. Výsledek sice dopadl o trochu lépe než v případě Stepmom, ale i tak nebyl nikterak vyjímečně. Jediný nepříliš výrazný motiv se opakuje pořád dokola a pouze párkrát je přerušen fanfárami značně lajdácky vykradenými ze Supermana. Nudná hudba k hrdinskému Emmerichovu patosu mohla dopadnout nesrovnatelně lépe, kdyby Emmerich debil nebyl » 2:1 ve prospěch Williamse.

V současné době se neustále již nějaký čas mluví o několika filmech, které by měl Williams hudebně obohatit (nebo spíš poslat ke dnu? např. Patriot) jsou to především dva již dlouhou dobu diskutované Spielbergovy filmy A.I. (jehož soundtrack vychází právě v těchto dnech), Memoirs of Geisha a Minority Report. Již za necelý rok také bude mít premiéru Episoda 2 a pokud Williams náhodou nezemře, jistě se u všech těchto filmů vyskytne.

Tak či tak Williams se od kopírování svých kolegů propracoval mezi špičku hollywoodských dělníků notového papíru, ze které však v posledních letech dost strmě padá a je na ní udržován více méně pouze uměle prostřednictví svých starších prací. Přesto má na svém kontě řadu z nejslavnějších filmových motivů. Narozdíl od Jerryho Goldsmithe, který velmi snadno pochopil, že originalita za cenu nulové kvality je nanic, Williams se stále snaží přicházet s novými motivy, a pokud to zrovna nejde, tak radši s žádnými motivy. Velmi rád používá konverzaci hudebních nástrojů, která se však daleko lépe hodí spíše na koncertní pódia. Kromě těch "pár" soundtracků, které složil má na svém kontě i několik obtížně poslouchatelných koncertů.

     
 

FILMOGRAFIE:

2002
Catch Me If You Can ***
Harry Potter and the Chamber of Secrets ****
Minority Report ***
Star Wars: Episode 2 ****

2001
Harry Potter and the Philosopher´s Stone ***
A. I. *****

2000
Patriot ***

1999
Angela´s Ashes ***
Star Wars: Episode 1 - The Phantom Menace ****

1998
Stepmom **
Saving Private Ryan **

1997
Amistad ***
Seven Years in Tibet ***
The Lost World: Jurassic Park ***
Rosewood
Star Wars: Episode 6 - Return of the Jedi (nová hudba k závěrečným oslavám) ****

1996
Sleepers ***

1995
Nixon ***
Sabrina **

1993
Schindler´s List ****
Jurassic Park ****

1992
Home Alone 2: Lost in New York ****
Far and Away ****

1991
Hook ****
JFK **

1990
Home Alone ***
Presumed Innocent ***
Stanley & Iris **

1989
Always **
Born on the 4th of July ****
Indiana Jones and the Last Crusade ****

1988
The Accidenthal Tourist **

1987
The Empire of the Sun ****
The Witches of Eastwick ***

1986
SpaceCamp ***

1985
Amazing Stories: Ghost Train a The Mission (2 epizody tv. seriálu + hlavní motiv) ***

1984
Indiana Jones and the Temple of Doom ***
River **

1983
Star Wars: Episode 6 - Return of the Jedi ***

1982
Monsignor
Yes, Giorgio
E. T. The Extra-Terrestrial ****

1981
Raiders of the Lost Ark ****
Heartbeeps ***

1980
Star Wars: Episode 5 - The Empire Strikes Back ****

1979
Dracula ***
1941 ***

1978
The Fury
Superman: The Movie ****
Jaws 2 ***

1977
Close Encounters of the Third Kind **
Black Sunday
Star Wars: Episode 4 - A New Hope ****

1976
The Missouri Breaks **
Midway ***
Family Plot ***

1975
Jaws ****
The Eiger Sanction ***

1974
The Sugarland Express ***
The Towering Inferno ***
Conrack ***
Earthquake **

1973
The Paper Chase **
The Man Who Loved Cat Dancing
Cinderella Liberty
The Long Goodbye
Tom Sawyer

1972
Images *
The Poseidon Adventure ***
Pete ´N´ Tillie
The Cowboys ***

1971
Fiddler on the Roof (pouze aranžmá)

1970
Story of a Woman

1969
The Reivers ***
Goodbye, Mr. Chips
Daddy´s Gone A Hunting

1968
Sergeant Ryker

1967
Fitzwilly
A Guide for Married Man
Valley of the Dolls (pouze aranžmá)

1966
Penelope
Not With My Wife You Don´t ***
How to Steal of a Million ****
The Rare Breed
The Plainsman

1965
None But the Brave
John Goldfarb, Please Come Home

1964
Killers

1963
Gidget Goes to Rome

1962
Diamond Head

1961
Bachelor Flat
The Secret Ways

1960
I Passed for White
Because They´re Coming

1959
Gigdet
Daddy O´

GG G
G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G G GG G G G G G G G GG G G G G G GG G G G GG G G GG G G G G G G

Lokutus 1998-2001, last version 24.02.2003 16:50